|
|
| Hřbitov s kaplí |
Kaple a hrobka
Hoffmanů stojí před hřbitovem. Byla založena v roce 1826 Annou Hoffmanovou
a zasvěcena sv. Janu Nepomuckému. Je to rotunda s kopulovitou střechou.
Stavba má průměr 7,2 m. U vchodu do kaple je dřevěný poklop, pod nímž je
vstup do hrobky.
| Škola |
Školu založil
majitel Těchobuze a Tallenbergu Josef Hoffman v roce 1825. Stalo se tak na
popud Bernarda Bozana. Manželé Hoffmanovi tím uctili památku své dcery
Karoliny. Zajímavý je přehled o počtu dětí školou povinných v jednotlivý
letech. V roce 1834 měla Těchobuzská jednotřídka 123 dětí. V roce 1900
100 žáků. Potom počet klesal a v letech 1925 - 26 už to bylo jen 44 žáků.
Ve školním roce 1966 - 67 se zde učilo pouhých 10 dětí. Posledním, kdo učil
v těchobuzské škole, byla učitelka z Pacova, paní Jitka Přádná, která
zde učila od roku 1967 až do roku 1974, kdy byla těchobuzská škola uzavřena.
V současné je sídlem místní knihovny.
| Kostel sv. Marka |
Kdy byl kostel
sv. Marka v Těchobuzi postaven, není přesně známo. První písemná zmínka
je z roku 1365, kdy Jitka, vdova po Kunešovi z Těchobuze, ke zdejšímu
kostelu kněze "podával". Poněvadž byl ve 14. století kostel sv.
Marka kostelem farním, byla jistě v té době Těchobuz významnějším střediskem
kulturním i hospodářským.
Původní stavba
byla zřejmě románská, neboť gotická svatyně spočívá na románský základech.
Později došlo k přestavbě ve renesančním slohu. V roce 1603, kdy byla
postavena zvonice, došlo k přestavbě do nynější podoby. Z gotického
kostela se nezachovalo nic, půdorys však byl při přestavbě zachován. Přestavby
obyčejně ponechávaly presbytář a k němu přidávaly zvětšenou loď.
Proto můžeme dnešní presbyterium pokládat za nejstarší část kostela a
také za nejpamátnější místo v Těchobuzi.
| Pomník padlým v I. sv. válce |
I. světová válka hluboko zasáhla do klidného života Těchobuze, neboť téměř všichni muži museli nastoupit na vojenská bojiště. Z Těchobuze narukovalo 122, z nichž se 25 nevrátilo. Jsou to:
|
Albrecht Rudolf |
Bárta Václav |
|
Bouřil František |
Dolejš Václav |
|
Dolejš Robert |
Dufek Adolf |
|
Fišer Jan |
Holub Vladimír |
|
Houdek František |
Chramosta Jan |
|
Kaind Jan |
Kouba František |
|
Kratochvíl Josef |
Musil Prokop |
|
Novotný Adolf |
Pokorný Josej |
|
Pudil Václav |
Semrád Antonín |
|
Šmíd Václav |
Švara Antonín |
|
Vaněček Václav |
Fišer Václav |
Tato jména jsou uvedena na pomníku. Na desce nejsou: Kříženecký Josef, Pokorný Karel, Bárta. O těch se před postavením pomníku nevědělo. Pomník vojínům z Těchobuze, kteří padli ve světové válce 1914 - 1918, je krásnou ozdobou malé těchobuzské návsi.
Návrh na pomník vypracoval a stavbu provedl akademický sochař J. V. Dušek z Tábora. Pomník je z pískovce, reliéf na něm představuje klečící ženu se dvěma dětmi, jak hledí do dálky. Nápis vyzývá: "Braňte dědictví otcovo vykoupené krví", dole je nápis: "Našim padlým". Kámen potřebný na podstavec věnoval Dr. Weis. Je to černá žula, kterou do potřebných kvádrů opracoval kameník z Pacova p. Josef Brtnický. Pomník byl odhalen dne 6. července 1930 v den upálení M. J. Husa na přání americký krajanů. Za zmínku stojí i podpora právě zmíněných amerických krajanů, především pana Antonína Šmída z Chicaga, těchobuzské rodáka, který uspořádal sbírku na podporu postavení pomníku padlým. Tato sbírka byla úspěšná a na stavbu pomníku obdržela obec od krajanů žijících v USA celkem 3.785,- Kč a 2 dolary.
| Zámek a tvrz |
Těchobuzská tvrz stávala patrně v místech, kde je dnes zámek, již na počátku 14. století. V dílčích cedulích, vložených v zemských deskách, z roku 1565 je prvý popis zámku (staré tvrze). Mluví se tam o děné věži a o mostu, po němž se vcházelo. Věž byla zbytek staré tvrze. Tvrz byla malá, měla panskou budovu, maštale, syrnou komoru, volskou maštal, koudelnu, žitnici (sýpku), sladovnu, pivovar a příbytky pro čeleď.
Další popis těchobuzského zámku je z roku 1692: "Rytířské sídlo Těchobuz, dílem z kamene, dílem ze dřeva vystavěné, šindelem kryté, dole jsou konírny a nahoře několik pokojů. Při něm býval pivovar od něhož ještě zdi stojí. I s kostelem sv. Marka pokládá se za 400 kop míšenských."
Poslední záznam o starém zámku je z 19. srpna 1707: "Tvrz Těchobuz na díle od kamene a statek ode dřeva vystavěna, při níž pivovar, oboje za 400 kop míšenských."
Úplná přestavba zámku byla započata v roce 1786 za Marie Anny hraběnky Rindsmaulové a pokračovala za jejího syna Františka Zikmunda. Přestavba byla dokončena asi v roce 1798 za Josefa Hoffmana. Průčelí zámku je od přestavby nezměněno. Vnitřní úpravy se měnily podle vkusu a potřeb majitelů.
V roce 1951 byl vnitřek zámku upraven pro potřebu dětského domova, který zde byl do roku 1966. V tomto roce zde byl zřízen Ústav sociální péče pro mentálně postiženou mládež, který je zde do současné doby.
| Zvonice |
Zděná zvonice
byla postavena roku 1603 rytířem Václavem Ottou z Losu a na Těchobuzi. Je z
kamen, renesanční, čtvercové půdorysu o straně 4,8m, rohy má zaobleny. V
přízemí je klenutá místnost, která sloužila jako panské a obecní vězení.
Věž má dvě poschodí. Do prvního vedou úzké točité zděné schody, do
druhého široké jednoramenné schodiště. V druhém poschodí jsou zvony.
Stavba je ukončena širokou vyloženou římsou, jehlancová střecha byla dříve
kryta šindelem, v současné době zvonici kryje měděný plech.
V druhém poschodí jsou zvony. Menší zvon je 60cm široký a 50cm vysoký. Kolem koruny a na okraji pláště je pásová akantová ozdoba. Uprostřed reliéf sv. Antonína Paduánského a sv. Floriána. Na plášti je latinský nápis: "Ulit L. P. 1499 znovu přelit r. 1769 ke cti sv. Donáta a Antonína Paduánského ad Jana Jiřího Kühnera".
Druhý zvon je široký 73cm a vysoký 65cm. Nese na plášti reliéf Panny Marie a Ježíška. Letopočet na zvonu není, ale zdá se, že byl zakoupen Václavem Ottou z Losu před rokem 1603.
Ve I. světové válce byl menší zvon sundán a zabrán pro válečné účely. Školní kronika praví:" Dne 7. února 1917 vzali vojáci Němci, kteří vůbec česky nerozuměli, ze zdejší zvonice menší zvon, větší nám byl ponechán". Dodatečně do školní kroniky připsáno: "25. listopadu 1918 zvon přivezen a opět na zvonici zavěšen na své místo".